Po letech útlaku a zkázy se chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze opět stává místem modlitby a naděje. Článek z roku 1945 našeho eparchiálního věstnika HLAS PRAVOSLAVÍ zachycuje ducha obnovy a víry, která provázela první poválečné bohoslužby a úsilí o navrácení chrámu do původního stavu. Připomeňte si s námi odkaz vladyky Gorazda a sílu pravoslaví v těžkých dobách.
Praha. Naše církevní obec, jež byla ze všech postižena nejkrutěji, neboť ztratila vražednou rukou Němců i své hlavy, s nedočkavostí očekávala příchod svobody. O činnosti během potlačení církve se zmíníme pro nedostatek místa někdy později. Již v předvečer revoluce 4. 5. 1945 jsme se chtěli dostat do chrámu, ale gestapo z opatrnosti chrám nejen zapečetilo, ale dalo i předělat zámky, takže náš záměr se nezdařil. Hned po revoluci jsme se dali do práce. Chrám i kanceláře poskytovaly obraz naprostého zpustošení. Zbyly vlastně jen poškozené holé zdi a rozbitý ikonostas, který pro velkou váhu Němci nechali na místě. Vše ostatní bylo ukradeno, a co se nehodilo, zničeno. Z chrámu bylo později učiněno skladiště nábytku ze škol přeměněných na německé nemocnice. Zavedli jsme si dobrovolnou pracovní povinnost (nutno zde zdůraznit horlivost a obětavost rodiny br. Šembery, která by měla být příkladem všem ostatním), a tak již od poloviny června můžeme chrámu používat. Vyžádá si však ještě značné doby, nákladu a práce, než bude chrám v patřičném stavu. Teprve potom bude znovu vysvěcen.
Již první neděli v osvobozené vlasti 13. 5. 1945 jsme sloužili za účasti pěveckého sboru na nádvoří před chrámem sv. liturgii, jež se od té doby slouží pravidelně každou neděli a svátek v 10. hodině. — Administrátory byli jmenováni d. o. Dr. Ing. А.V. Červín, Čestmír Kráčmar a Metoděj Navrátil. Duchovní správu fakticky vykonává (a to s nevšední obětavostí) o. Metoděj. O. Červín a Kráčmar pomáhají při obstarávání bohoslužeb mimo Prahu a střídavě slouží i v Praze. — Podařilo se nám získat zpět některé předměty, odcizené gestapem nám i venkovským obcím. Rovněž jsme zahájili příslušná jednání s ministerstvem zahraničí o vrácení našeho majetku, zavlečeného Němci do amerického pásma v Německu. — Kryptu, jež byla dějištěm událostí pro národ tak významných, jsme učinili přístupnou veřejnosti. — Sbor starších, který se stal pronásledováním kusým, byl doplněn a předsedou jmenován br. Jar. H. Palouš. Z archivu země České i z gestapa jsme vyzvedli naše matriky, a to i pro ostatní obce. Ve druhé schůzi sboru starších učinil důvěrný přítel bl. vladyky Gorazda, šéfred. Alois K r e i č í, neobyčejně zajímavý projev o vladykově revoluční činnosti. Tato přednáška byla otištěna v brožuře námi vydané «Velký čin malé církve», jež obsahuje ještě dosud nikde neotištěné vylíčení ostatních událostí v r. 1942 a seznam všech popravených v souvislosti s ukrýváním národních mstitelů. Lze ji koupit za 10 Kč u všech sborů starších nebo přímo v naší kanceláři, Praha II, Resslova 9, tel. 433-91. — Ve prospěch fondu pro důstojné uctění památky obětí z chrámu sv. Cyrila a Metoděje a dětí po popravených bratrech a sestrách jsme vydali v krásné úpravě sbírku básní o událostech z r. 1942 od nadějného autora M. Macháčka s názvem «Trnový věnec». Básník sám prožil delší dobu v koncentračním táboře, kde i některé jeho básně vznikly. Cena knížky je 100 Kč. Prosíme všechny bratry i sestry, aby hojným odběrem dobrou věc podpořili. — Bohoslužebná činnost je u nás velmi živá. Mimo sv. liturgie koná se i mnoho obřadů, hlavně sňatků a křtů. — Na požádání českých starokatolíků na Tanvaldsku, kteří přestupují k pravoslaví, sloužíme v Desné občas sv. liturgii. — Z Prahy je prozatím obstarávána i duchovní správa v Táboře. — Po dobu svého pobytu v Praze byli věrnými navštěvovateli našeho chrámu i volyňští Češi z čsl. východní armády. — 17. června — v předvečer třetího výročí odhalení úkrytu vykonavatelů národního soudu nad německým netvorem — byla v přeplněném chrámě za účasti oficiálních osobností sloužena slavnostní p a n y c h i d a. — Nyní je naším nejnaléhavějším úkolem provést co nejdříve opravu chrámu (zasklení oken, štukování stěn, opravení dlažby, střechy; pořízení sv. prestolu atd.). Jelikož chrám není ještě opraven a nebylo dosti času k přípravám, nemůžeme vzpomenout letošního výročí mučednické smrti blaženého vladyky Gorazda a druhů způsobem, jaký bychom si představovali. Začínali jsme letos vlastně úplně od začátku, neměli jsme zhola nic a nyní jde náboženský život již skoro normálně. Nesčíslné obtíže a překážky, jež jsme musili při této obnově na všech stranách překonávat, dovede si představit jen ten, kdo je sám prodělal. Při všech nesnázích nás vždy posilovala myšlenka na blaž. vladyku Gorazda a na velký úkol, který je pravoslavné církvi Bohem v našem národě určen a který nyní — po odstranění tisíc let trvajícího nepřátelského vlivu Němců — se může plně uskutečňovat, aby celému národu se dostalo dobrodiní světla z východu — svatého pravoslaví.