Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha.
Drazí bratři a sestry, dnes, uprostřed chrámu, vidíme stát kříž. Církev tuto neděli nazývá neděle uctíváni svatého kříže , protože se s úctou klaníme svatému a životodárnému kříži našeho Pána Ježíše Krista.
Tato tradice sahá až do 7. století. Tehdy byla Byzantská říše napadena nepřáteli – v roce 614 dobyli Peršané pod vedením krále Chosroa II. Jeruzalém. Zničili svatá místa, zabili mnoho křesťanů a odnesli i svatý kříž, na kterém byl ukřižován Kristus. Spolu s ním byl odveden do zajetí také jeruzalémský patriarcha Zachariáš. Teprve roku 628 se císaři Herakleiovi podařilo svatý kříž získat zpět a slavnostně ho navrátit do Jeruzaléma. Tento návrat byl slaven jako vítězství Kristova kříže nad silami temnoty. A právě tato událost se stala základem dnešní slavnosti.
Původně se připomínala v konkrétní den, ale protože během Velkého půstu není liturgicky vhodné slavit s plnou radostí historické události, církev přenesla tuto slavnost na třetí neděli Velkého půstu – jako duchovní posilu v polovině postní cesty. Časem však církev této neděli dala ještě hlubší význam. Ustanovila, aby se v tento den četl úryvek z evangelia podle Marka, v němž Kristus říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.” (Mk 8,34) A také v jiném místě Kristus říká : „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.” (Mt 24,13)
Bratři a sestry, co je tím naším životním křížem?
Často mluvíme o tom, že „někdo má těžký kříž”, nebo sami říkáme: „Tohle je můj kříž.” Ale musíme si dát pozor, abychom si nepletli kříž s hříchem. Hřích není kříž. Například člověk, který se oddá alkoholu, nemůže říci: „Já musím být alkoholik, to je můj kříž.” Ne – to není kříž, to je pád. Kříž začíná až tam, kde se rozhodneme hříchu vzdorovat. Kde začneme bojovat o svou duši. Křížem je úsilí o proměnu, touha po svatosti, každodenní zápas o dobro, pravdu a lásku.
Naši praotcové, Adam a Eva, zhřešili – a to nebyl jejich kříž. To bylo jejich svobodné rozhodnutí. Oni nemuseli hřešit. My, jejich potomci, jsme se narodili se zraněnou lidskou přirozeností – a právě to je začátek našeho kříže. Neseme důsledky padlého světa – nemoci, slabosti, bolesti, těžkosti v mezilidských vztazích, duchovní zápasy. Ale právě tyto obtíže se mohou stát naším křížem, pokud je přijmeme s vírou a neseme je spolu s Kristem.
Někdo se narodí s těžkým postižením. Jiný onemocní nevyléčitelnou nemocí. Další žije ve složité rodinné situaci a nemůže ji změnit. Jiný snáší vášně a slabosti svých blízkých. Všechno toto – pokud je neseno v modlitbě, trpělivosti a s nadějí v Boží pomoc – se stává křížem, který vede k posvěcení.
Kristus mluví jasně: „Kdo mě chce následovat, vezmi svůj kříž.” Proč? Protože tento svět bojuje proti Kristovu evangeliu. A každý, kdo chce žít podle evangelia, narazí na odpor – v sobě, ve světě, i v duchovních silách zla.
Často slyšíme, jak se někdo ospravedlňuje svým hříchem a nazývá jej křížem. Ale hřích není kříž. Křížem je boj s hříchem. „Já musím být alkoholik.” Ne – nemusíš být alkoholik. To není tvůj kříž. Tvůj kříž je uznat svou slabost, bojovat s ní, pracovat na sobě, prosit Boha o sílu a uzdravení. Ne jen pasivně snášet, ale aktivně hledat cestu k proměně. To je skutečný duchovní zápas – to je tvůj kříž.
Tato neděle je průsečíkem naší postní cesty. Jsme v polovině Velkého půstu. Možná jsme zatím poctivě nepostili, možná jsme nepracovali na sobě. Ale je ještě čas začít. Ještě máme příležitost obrátit se, postavit se čelem ke svému kříži a vzít ho s Kristem na svá ramena.
Někdy lidé drží půst jen formálně: „Nejím maso, nepiju mléko.” Ale ve skutečnosti se nepostí – protože se nepostí jejich duše. Nekonají pokání, nemění své smýšlení, nečistí své srdce. Pravý půst je půstem srdce.
Kříž, který dnes stojí uprostřed chrámu, nám připomíná Kristovo vítězství. Kristus na něm přemohl náš hřích. Svou smrtí přemohl smrt. Kříž nám připomíná, že máme jít Jeho cestou – a připomíná nám, že zbývá ještě polovina cesty, kterou můžeme projít se vděčností, vírou a novým odhodláním.
Kříž má životodárnou sílu. Znamenáme se křížem, když máme strach, když se modlíme, když prosíme. Náš kříž nosíme na krku – jako ochranu, jako svědectví, že patříme ke Kristu. Nad chrámem stojí kříž – jako znamení vítězství života nad smrtí.
Kříž je mostem mezi nebem a zemí. Je to právě kříž, kterým Kristus rozrazil brány pekelné a svou božskou mocí přemohl hřích, prokletí i smrt. A proto nám církev v tento den připomíná, že ten, který zvítězil na kříži, může zvítězit i v nás.
Pokud Mu otevřeme svá srdce, pokud Mu dovolíme vejít do našeho života a vládnout v něm jako Král pokoje. A i když ne všechno v našem životě bude uzdraveno zde na zemi, pak vězme, že na konci života nás čeká setkání s Kristem, a když budeme prosit o odpuštění, On nás odpustí.
Vezme naše hříchy na sebe – a odnese je k Otci skrze kříž, který dnes uctíváme. A tak, v tuto svatou neděli, ať nás Kristův kříž posílí, abychom zbytek postní cesty prošli s věrností, odvahou a pokáním – a abychom nakonec mohli zakusit radost Kristova vzkříšení. Amen.
